Je hrůzostrašně děsivý! Dokonce nejhrozivější ze všech zlých nadpřirozených bytostí! Je živoucím ztělesněním hladu, chamtivosti a touhy po mase. Indiáni jeho jméno raději nevyslovují, neboť už při jeho vyřčení tuhne v žilách krev. Mezi kmeny bývá nazýván různě, jeho pravé jméno však jest – Windigo!

Dříve i on býval člověkem. Provinil se však proti zákonům přírody a duchové lesa jej zakleli k věčnému strádání. Trýznivý hlad ho sužoval po dlouhé měsíce, až z toho zešílel, a hnán touhou po mase zabil své vlastní bratry. V tu ránu se chuť na lidské maso stala neukojitelnou a z Windiga se stala obří nestvůra s neobyčejnými schopnostmi. Jeho tělo vzrostlo do rozměrů dospělých borovic, přičemž ztvrdlo jako kámen. Neprorazí jej ani netvrdší hrot nejostřejšího šípu. Je-li mu useknuta hlava, v mžiku se opět spojí s tělem. Neskolí jej ani síla mrazu. Oděn pouze v bederní roušce, ukrývá se v hlubokých lesích, vycházejíc pouze za svitu měsíce hledat své oběti. Jeho na míle slyšitelný dech zní jako pískot vlaku, zatímco řev oslabuje údy i nejchrabřejších Indiánů. Kdo mu jednou stanul tváří v tvář, vícekrát již nespatřil plápolající oheň tábora…