Táborový časopis

Táborový zpěvník

Knihy
   Král Vlků - Vysoko na obloze se vznášel sup a jako obvykle pátral po nějaké mršině. Když přiletěl až nad vlky, zakroužil a snesl se níž. Pak obezřetně přistál nedaleko zdechliny a blížil se k její hlavě, protože oči jsou lehké, dobře stravitelné sousto. Ale mrtvé tělo náhle ožilo, supa sevřely vlčí čelisti a z vyhlídky přiklusala bílá vlčice, aby dostala svůj díl z neobvyklé lahůdky. Ale nejďábelštější kousek provedla s naprostým úspěchem tato vlčí dvojice večer po západu slunce. Lovec vlků z Úhelníkového ranče si opatřil obrovskou fenu z chovu velkých dánů a urychleně ji vycvičil pro stopování a lov vlčic. Pes totiž často odmítne pronásledovat a zabít vlčici, kdežto feny dánů mají na vlčice zvlášť spadeno. Bílá vlčice rozvážně obešla ohradu a na sedle ležícím u vrátek nechala známku svého opovržení. Potom zavyla, jako vyjí vlčice, měkce a tenkým hlasem. Lovec popadl pušku a odvázal rozzuřenou fenu. Vyběhli ven a fena se řítila kupředu s hlušným štěkotem. Vlčice mlčky uháněla lehkými skoky přímo k lovcově nástraze - ke čtyřem mohutným pastem rozloženým kolem kravské hlavy. Obratně se jim vyhnula, neboť čichem zjistila přesnou polohu všech pastí. Ale fena je přehlédla, vběhla mezi ně a do dvou z nich se chytila. Když se v nich zuřivě zmítala, cvakly další dvě pasti a fena ležela na zemi úplně bezmocná, vydaná na milost a nemilost - komu? Velkému šedému vlkovi s narudlou hlavou a obojkem kolem krku. Neměla vůbec žádnou naději, že vyvázne. Dvakrát se sevřely vlčí čelisti - a zoufalé psí vytí zmlklo. Ráno tam lovec našel mrtvou fenu a pozorně si prohlédl stopy v prachu. V těch místech byl velký vlk a s ním i jeden menší se zmrzačenými tlapkami...

   Rolf Zálesák - Dobrodružství zálesáka Rolfa, Indiána Quoanaba a psa Skúkuma od zakladatele woodcrafterského hnutí E.T. Setona. Kniha vypráví o přátelství bělošského chlapce Rolfa Kitteringa s Indiánem Quonabem, pod jehož vedením se z Rolfa stane neohrožený a ušlechtilý člověk, který se naučí milovat přírodu a rozumět jí. Když vypukne válka mezi Anglií a americkými koloniemi, Rolf a Quonab se stanou kurýry ve službách americké armády a prokážkou své vlasti cenné služby.

   Duch lesů - Daleko na vyprahlém Jihozápadě stojí indiánská vesnice a za ní se tyčí z pouště vysoká hora. Vyšplhat na tuto horu znamenalo velký čin, a tak všichni chlapci ze vsi toužili, aby se o to mohli pokusit. Jednoho dne jim náčelník řekl: „Nu tak, chlapci, dnes se můžete všichni pokusit na tu horu vylézt. Vyjděte hned po snídani a jděte každý tak daleko, jak dokážete. Až budete unaveni, vraťte se, ale každý z vás mi přinese větvičku z toho místa, kam až došel.“ Vydali se na cestu plni naděje a každý cítil, že jistě dorazí až na vrchol. Ale brzy se loudavě vrátil tlouštík a vztáhl k náčelníkovi ruku, v níž držel kaktusový list. Náčelník se usmál a řekl: „Milý hochu, ty ses vůbec nedostal k úpatí hory; ani jsi nepřešel poušť.“ Později se vrátil druhý chlapec. Přinesl šalvějovou snítku. „Došel jsi na úpatí hory,“ řekl náčelník, „ale vzhůru jsi nešplhal.“ Další hoch měl větvičku lindy. „Dobře,“ řekl náčelník, „ty ses dostal až k pramenům.“ Později přišel další chlapec s trnitou větvičkou. Když ji náčelník uviděl, usmál se a řekl: „Ty jsi šplhal vzhůru; dostal ses až k prvnímu kamenitému splazu.“ Odpoledne dorazil hoch s cedrovou snítkou a stařec řekl: „Podal jsi dobrý výkon, dostal ses až do poloviny hory.“ O hodinu později přišel hoch s borovou větvičkou. Tomu náčelník řekl: „Výborně! Ty jsi vyšplhal až ke třetímu pásmu, měl jsi za sebou tři čtvrtiny výstupu.“ Slunce už stálo nízko, když se vrátil poslední. Byl to vytáhlý krásný chlapec vznešené povahy. Přicházel k náčelníkovi s prázdnýma rukama, ale oči mu zářily: „Můj otče,“ řekl, „dostal jsem se tam, kde nebyly žádné stromy – neviděl jsem žádné větvičky, ale spatřil jsem Zářící Moře.“ Také starcova tvář se rozzářila, když slavnostním hlasem říkal: „Poznal jsem to! Když jsem ti pohlédl do tváře, poznal jsem to. Ty ses dostal až na vrchol. Nepotřebuješ žádnou větvičku. Je to napsáno v tvých očích, zvoní to v tvém hlase. Pocítil jsi nadšení, můj hochu, viděl jsi nádheru hory.“ Pamatujte na to, hledači lesní moudrosti! Odznaky (Orlí pera a Mistrovství), které nabízíme za vykonané činy, nejsou „ceny“ – jsou to důkazy toho, co jste vykonali a kam jste až došli. Jsou to pouhé větvičky nasbírané po cestě, které vám mají ukázat, jak daleko jste se dostali při stoupání na horu.

   Dva divoši - Legendární kniha E. T. Setona, s níž vyrůstali současní otcové, se vrací v novém překladu, aby si i dnešní děti mohly prožít naplno svůj klukovský sen. Snad každý kluk chtěl někdy strávit alespoň dva týdny mezi indiány v pláních Divokého západu, toužil se naučit rozdělávat oheň třecími dřívky, ušít si indiánský oděv, postavit si týpí nebo podniknout lov na jelena. Všechno, o čem sní kluci od okamžiku, kdy se poprvé dozví o životě indiánů, sepsal Seton v příběhu Yana a Sama, „dvou chlapců, kteří se učili žít jako indiáni,“ jenž od roku 1903 stále znovu a znovu uchvacuje nové generace čtenářů.