Buzení našich papoosat dnes doprovázely mráčky, honící se po obloze. Rychle jsme po výcviku zhltli snídani a utíkali do lesa. Z nenadání nás přepadli halucinace a my zjistili, že jsme se znovu stali obětí neznámého útočníka, který nám otrávil jídlo. Museli jsme se rychle promotat skrz několik překážek. Naši neohrožení bojovníci se zastrašit nenechali a většina z nich dokázala projít zpět do tábora. Po tom jsme nechali papoosata vytvářet známou a oblíbenou hru bílého muže. Malovali jsme zvířata, která lovíme a věci denní potřeby. Při obědě jsme se nacpali několika bizony a rychle pak utíkali trávit. Následovalo klání mezi kmeny. V lese našel náš šaman velice chutná mravenčí vajíčka, místní specialitu, kvůli které se strhla krvavá bitva. Vajíčka byla křehká a někteří bojovníci je k nevoli svého kmene cestou rozbili. Nakonec se mohli více radovat Čpící Čupakabry. Aby problémů kolem jídla nebylo dost, zjistili jsme, že medvědy, naše zdroje masa přes noc sežral Windigo a jejich zbytky poházel všude po lese. Jali jsme se tedy rychle posbírat všechno zbylé maso, po cestě nás však neustále tato příšera přepadávala. Kmen Čupakaber si znovu vedl o něco lépe, a tak mohl slavit již druhý úspěch tohoto dne. Po těchto vysilujících bitvách jsme šli smočit naše propocená těla do teplých pramenů k vodopádu. Čisťouncí a voňaví jsme se sešli na čahulííí,kde jsme prodiskutovali všechny události dne. Po tom jsme naše bojovníky uložili do vigvamů a šli sami také spát.